V prostředí české veřejné správy až do schválení Strategie pro správu dat neexistoval strategický ani legislativní dokument, který by se věnoval primárně datům. Přesto bylo toto téma již dlouhodobě alespoň dílčím způsobem řešeno díky některým cílům a principům zakotveným v Informační koncepci ČR a díky některým zákonům. Šlo zejména o následující povinnosti:
Silnou legislativní oporou pro implementaci strategie a rozvoj kvalitní správy dat ve veřejném sektoru je zákon o správě dat a o řízeném přístupu k datům, který vešel v platnost v květnu 2026. Tento zákon stanoví úřadům obecnou povinnost řádně spravovat svá data v souladu s metodickými pokyny Digitální a informační agentury. Řadu takových pokynů máte možnost najít na těchto stránkách.
Zákon se vztahuje na data a provozní údaje vedené v informačních systémech veřejné správy, pokud se na ně nevztahuje některá z výjimek uvedených v § 2 zákona. Každý správce informačního systému veřejné správy by měl sám posoudit, zda se zákon vztahuje na jím spravované systémy a data a zda se na některý systém, jeho část nebo konkrétní data neuplatní některá z výjimek podle § 2 zákona. Správce systému je pro toto posouzení v nejlepší pozici, protože zná účel systému, jeho funkce i charakter dat, která jsou v něm vedena.
Na provozní údaje se vztahují pouze základní povinnosti podle § 5 zákona. Povinnosti týkající se jejich popisu metadaty, tedy tvorby datových slovníků, ani povinnosti související s řízeným přístupem se na provozní údaje nevztahují.
Obsah zákona se v části věnované správě dat dále zaměřuje na povinnosti související s popisováním a katalogizací dat. Tyto povinnosti směřují k popisu a katalogizaci dat, jakožto klíčovým předpokladům pro dohledatelnost, správné pochopení a tím i další využitelnost dat. Výsledkem bude postupné rozšiřování systematického přehledu o struktuře a významu spravovaných dat v jednotné podobě (tzv. lokálního katalogu dat). Ta umožní efektivně zjistit, jaká data spravuje daný úřad a (v sourhnu všech takto postupujících úřadů) veřejná správa jako celek (v tzv. národním katalogu dat).
Přestože povinnosti podle § 6 až 8 nabývají účinnosti až 1. ledna 2029, není vhodné přípravu odkládat. Zavedení kvalitní správy dat je dlouhodobá a systematická činnost, která vyžaduje spolupráci odborníků z věcných, datových i technických oblastí. S ohledem na omezené kapacity je proto vhodné jednotlivé kroky zavádět postupně.
Digitální a informační agentura průběžně aktualizuje metodické materiály tak, aby reagovaly na praktické zkušenosti z aplikace zákona a pomáhaly správcům dat s postupnou přípravou na plnění těchto povinností.
Zbývající část zákona řeší zajištění tzv. řízeného přístupu k datům veřejné správy (v souladu s nařízením o evropské správě dat – Data Governance Act) oprávněnému žadateli při splnění zákonem daných podmínek (prokázané legitimní důvody využití dat apod.).
Informace o zákonu najdete také v článku zveřejném na Portálu o datech.
Povinnosti zde uvedené mají úřady plnit již od 27. 5. 2026, kdy nabyl tento paragraf účinnosti.
Zákon stanoví obecnou povinnost pro řádnou správu dat. Vychází z toho, že data představují v současnosti hodnotu sama o sobě a nakládání s nimi proto musí být vnímáno jako hospodaření s významným aktivem veřejné správy. Proto je nutné zajistit jejich řádnou a odpovědnou správu.
Dobrá správa dat je také zásadním předpokladem pro dlouhodobou udržitelnost kvality dat veřejné správy. Bez ní jejich kvalita v čase degraduje. Nekvalita dat pak výrazně omezuje možnosti, jak je spolehlivě využít a sdílet, a to jak pro účely, pro které primárně vznikla, tak i pro digitalizaci služeb nebo rozhodování státu.
Řádná správa dat zahrnuje široké spektrum činností a pravidel fungování organizace, které je možné rozdělit do pěti oblastí.
Pro praktické naplnění této povinnosti doporučuje Digitální a informační agentura správcům dat provést následující klíčové kroky:
Po zavedení těchto základních předpokladů dobré správy dat v celé organizaci je nutné postupně oblast po oblasti zapojit role odpovědné za data a pracovat na popisu dat a datových rozhraní (podrobnosti najdete ve vysvětlení k §6).
Zakotvuje povinnost udržovat tzv. datovou suverenitu, kterou Informační koncepce ČR pojímá jako princip s cílem mít „neustálý a plný přístup a kontrolu vůči všem datům informačních systémů ve své správě“. To zaručují zejména:
Cestou k zajištění datové suverenity v praxi je mj. uplatňovat již v raných fázích přípravy změn informačních systémů, typicky veřejných zakázek, doporučení D40 a související.
Stanovuje povinnost přijmout vnitřní pravidla pro správu dat. Metodické pokyny a vzory pro regulaci nakládání s daty a provozními údaji uvnitř úřadu připravila Digitální a informační agentura v podobě návrhu interních pravidel a principů správy dat.
Stanovuje povinnost popisovat data vedená v informačních systémech veřejné správy jednotným způsobem, díky kterému budou napříč veřejnou správou dostupné informace o tom, jaká data jsou vedena, o jakých subjektech či objektech a v jakém významu.
Tato povinnost je naplňována tvorbou tzv. konceptuálního popisu dat. Jeho význam i praktický způsob provedení vysvětlují školení a materiály dostupné na Portálu o datech.
Digitální a informační agentura doporučuje postupovat při popisu dat v souladu s Metodikou popisu dat. Výsledkem musí být v každé věcné oblasti dat tzv. datový slovník, který je vytvořen v jednotné, lidsky i strojově čitelné podobě. Tu definuje otevřená formální norma pro slovníky.
Na popisování dat podle předchozího odstavce v zákoně i v praxi logicky navazuje povinnost popsat datová rozhraní, tzn. konkrétní technické způsoby zpřístupnění spravovaných dat. Cílem obou těchto druhů popisu je zajistit dohledatelnost dat ve veřejné správě. Směřují tedy k tomu zachytit a zpřístupnit informaci nejen o tom, jaká data jsou v informačních systémech veřejné správy spravována (v datových slovnících), ale také o tom, jakými konkrétními cestami jsou již zpřístupňována (v popisu datových rozhraní). Dohledatelnost dat je nutným předpokladem pro efektivní zajištění řízeného přístupu k datům podle hlavy III zákona.
Zákon stanovuje povinnost popsat všechna trvale existující rozhraní bez ohledu na to, zda jsou či nejsou přístupná veřejně, tedy jak neveřejná API, tak i veřejné sady otevřených dat. Správce dat by měl po dokončení datového slovníku nejdříve identifikovat všechna rozhraní, kterými jsou data z dané oblasti zpřístupňována. Každé takové rozhraní pak popíše sadou metadat, kterou stanoví otevřená formální norma pro datová rozhraní.
Pro tvorbu popisu dat i datových rozhraní Digitální a informační agentura doporučuje zvolit některý z podporovaných modelovacích nástrojů pro tvorbu popisu dat (Archi nebo Enterprise Architect) a využít jí vytvořenou šablonu.
Oba druhy popisu je vhodné vytvořit a udržovat ve stejném nástroji a úložišti. Nedílnou součástí popisu datového rozhraní je totiž zachycení vazeb na pojmy z datového slovníku. Tyto pojmy odpovídají datům obsaženým v rozhraní. Použitím podporovaných nástrojů a šablon si správce dat zajistí, že může následně využít služby Digitální a informační agentury pro validaci hotových popisů a jejich překlad do podoby katalogizačního záznamu. Díky tomu bude tento záznam v souladu s otevřenou formální normou.
Dohledatelnost dat napříč veřejnou správou bude zajištěna katalogizací dat. Díky ní bude možné prohledávat popisy dat a datových rozhraní vytvořené všemi správci dat. Ze strany správce dat je potřeba vytvořit nebo, ve většině případů, využít existující lokální katalog dat. Do něj nahraje datové slovníky a katalogizační záznamy datových rozhraní v podobě, která odpovídá příslušným otevřeným formálním normám. Tento princip katalogizace veřejná správa dobře zná. Již řadu let jej využívá v oblasti otevřených dat.
Popis dat a datových rozhraní, stejně jako celkový rozvoj správy dat v úřadě, není jednorázovou aktivitou, ale kontinuálním procesem. Všechny popisy musí být průběžně aktualizovány. Jejich aktualizace musí být zajištěna vždy, když se mění rozsah, podoba či význam dat vedených v informačním systému veřejné správy.
Protože k těmto změnám obvykle dochází v rámci větších projektů nebo veřejných zakázek, Digitální a informační agentura doporučuje již v jejich rané fázi vytvořit nebo aktualizovat popis dat a datových rozhraní. Zákon předpokládá, že požadavky na aktualizaci popisů tak budou řešeny včas a systematicky v rámci změn informačních systémů. Díky tomu budou aktuální datový slovník a metadata datových rozhraní dostupné v lokálním katalogu již při uvedení nové verze systému do provozu, nejpozději však do sedmi pracovních dnů od provedení změny.
Lokální katalogy dat jsou registrovány v národním katalogu dat. Díky tomu může národní katalog pravidelně přebírat jejich obsah a zveřejňovat jej na jednom místě. Existence národního katalogu a odpovědnost za jeho správu stanovuje zákon v § 9.
Povinnosti týkající se datových slovníků podle §6 odst. 1 a §7 se vztahují na všechny správce dat. Zákon však v §8 rozlišuje rozsah těchto povinností podle vztahu správce informačního systému k příslušné agendě. Zákon tak následuje logiku agendového uspořádání české veřejné správy a povinnost vytvořit a katalogizovat datový slovník agendy ukládá ohlašovateli agendy, který definuje subjekty, objekty, jejich vlastnosti a vzájemné vztahy, o nichž jsou vedena data.
Ostatní správci pak tento datový slovník využívají při popisu dat ve svých informačních systémech, které spadají pod stejnou agendu. Tento přístup zajišťuje jednotný popis dat v rámci jedné agendy a předchází vzniku rozdílných datových slovníků pro stejnou věcnou oblast.
Stanovuje ústředním správním úřadům povinnost přebírat příslušné datové slovníky agend a v případě potřeby je doplnit o popis dat vedených v jimi spravovaných informačních systémech veřejné správy. To platí tehdy, pokud jsou struktura nebo význam dat podrobnější či odlišné od popisu v datovém slovníku agendy. Pokud se neliší, úřad datový slovník agendy přebírá beze změn.
Takto vzniká datový slovník správce dat, který je tvořen převzatými datovými slovníky agend a jejich případným rozšířením. Ústřední správní úřad má zároveň povinnost vést datový slovník správce dat ve svém lokálním katalogu dat.
Správce dat, který není ústředním správním úřadem, nemá povinnost popisovat svá data v datových slovnících. Pro popis dat vedených ve svých informačních systémech veřejné správy pouze přebírá a využívá datové slovníky agend vytvořené ohlašovateli agend.