Pro vymezení rozlivů bylo kombinováno více zdrojů dat, především leteckých snímků, údajů z terénních měření, satelitních snímků, ale i záznamů od veřejnosti dostupných na internetu. Za rozliv je zde považováno území, které bylo zaplaveno vylitím vody z koryta toku. Nezahrnuje tedy plochy, kde k výskytu vody došlo jiným způsobem, jako např. zachycením deště v terénních depresích.
I přes velké množství dostupných dat zůstává v procesu vymezení rozlivů vysoká míra nejistoty a jejich přesné stanovení v plném rozsahu povodně není reálně dosažitelné. Prioritně byly zpracovány nejvíce zasažené lokality, kde zároveň bylo k dispozici nejvíce dat včetně terénního zaměření. U méně postižených území byly mnohdy jediným zdrojem dat satelitní snímky a z pravidla je na nich rozliv povodně určen s výrazně nižší přesností.
Rozlivy byly zpracovány ve dvou kategoriích přesnosti. První kategorie s vyšší přesností zahrnuje území, kde byl dostatek dat pro relativně přesné stanovení rozlivu a kde byla nalezena shoda na jejich vymezení s příslušnými státními podniky Povodí. První kategorie je oficiálním výstupem hodnotící zprávy z povodně. Jedná se zpravidla o úseky vodních toků, kde N-letost kulminačního průtoku přesáhla 20 let. Do druhé kategorie pak spadají rozlivy stanovené s řádově nižší přesností. Lze je využít k různým účelům, ale je třeba vždy uvážit nejistoty v nich obsažené.